Archive for Leden, 2019

V českých školách roste násilí, agresivní jsou kromě žáků i rodiče

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem V českých školách roste násilí, agresivní jsou kromě žáků i rodiče

Komentář ABŠ – Mgr. Tibor A. Brečka, Sekce psychologie: Níže uvedený článek bohužel neobsahuje moc povzbudivá data. A pro mnoho lidí pohybujících se ve školství je prostě smutnou realitou. Činnost naší asociace má mj. nemalý cíl tato data změnit k lepšímu například skrze lepší nastavení režimové bezpečnosti (tedy nejen pomocí technologie, ale zejména změny v přístupu k tématu bezpečnosti). Psychologické porozumění těmto fenoménům je klíčové, jak plyne i z tohoto článku. A to je jedna z věcí, které jsou naším cílem, pomoci rozumět těmto psychologickým aspektů a toto porozumění následně převádět do praxe tak, aby se podobným situacím, které jsou v článku popsány, předešlo či alespoň se minimalizovali jejich následky. A právě ona praktická aplikace tohoto psychologického know how je problematická. Jak vidíme v této a jiných situacích, teoreticky či „po bitvě“ všichni ví, co se má či mělo udělat, ale to není umění. Umění je dělat správné věci ve správný čas.

Agresivita na školách vůči učitelům roste. Nedisciplinovanost žáků je již dlouhodobým fenoménem, novějším trendem ale je, že v útočnosti dohánějí děti i jejich rodiče, kteří jsou schopni se rovněž dopustit fyzického násilí. Podobnému chování přitom mohou předcházet sami pedagogové – nebo by to přinejmenším měli umět, myslí si odborníci.

Ředitel základní školy v Poběžovicích na Domažlicku Petr Lehner má zlomený nos. Přerazil mu jej otec jednoho ze žáků. V ředitelně, kam přišel řešit údajnou šikanu svého syna a rvačku s jiným žákem, dal řediteli hlavičku. Otce vyšetřuje policie a hrozí mu až dva roky za mřížemi.

Řediteli školy je to celé líto. Přiznává, že vypjatou situaci nezvládl nejen otec jeho žáka, ale ani on sám. Případy, kdy jako v Poběžovicích dojde až na hrubou sílu, jsou sice výjimečné, řada učitelů si ale stěžuje, že se s agresivním přístupem ze strany rodičů setkává stále častěji než dříve.

Zda skutečně přibývá případů, kdy při setkání v kabinetě dojde ze strany rodičů na výhrůžky, nadávky nebo dokonce na rány, školské statistiky nic neříkají. Ukazují ale, že ve vztazích mezi dětmi a také ve vztazích mezi dětmi a učiteli násilí běžné je.

Z rozsáhlého mezinárodního šetření PISA, které se zaměřuje na patnáctileté žáky, například vyplynulo, že se české děti ve škole setkávají s násilím častěji, než je průměr v ostatních zemích OECD. Více se jich musí vyrovnávat s posměchem a pomluvami, běžnější také je, že je ve škole někdo strčí či uhodí.

„Odpověď na otázku, proč to tak je, zní, že se na tom podílí řada faktorů,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Mezi tyto faktory přitom počítá i to, že čeští učitelé na rozdíl od učitelů v jiných zemích kladou obecně nižší důraz na studijní úspěch jednotlivých žáků – včetně spolupráce s rodiči nebo důrazu na respektující prostředí například ke spolužákům, kteří se jakkoli odlišují.

Násilí nezůstává jen ve vztazích mezi rodiči a učiteli či mezi dětmi samými. Vcelku běžné je také agresivní chování žáků vůči učitelům. Podle výroční zprávy České školní inspekce za minulý školní rok se s verbální agresí setkali učitelé zhruba na třetině základních a středních škol. Na středních školách útoků na učitele v posledních letech ubylo, školy základní jsou na tom hůře.

Začalo to rozbitou hlavou

Příběh, který skončil rozbitým nosem pana ředitele, se obrazu popisovanému školními statistikami nijak nevymyká. Začal rvačkou mezi deváťáky. Podle učitelů do sebe o přestávce strkali tak dlouho, až jeden upadl a uhodil se do hlavy. Tržnou ránu mu ošetřili ve škole. Skončilo to neplánovanou návštěvou rodičů v ředitelně, kam přišli i s lékařskou zprávou.

„Došlo na diskusi o tom, že je jejich syn šikanovaný, a o chování žáků ve škole. Rozhovor proběhl přinejmenším v horlivé náladě. Uznávám, že jednání jsem měl lépe zvládnout,“ říká ředitel školy. Při odchodu z ředitelny pak došlo na strkání a nadávky. Podle otce s nadávkami začal ředitel, podle ředitele otec. „Kluk měl rozbitou hlavu a ani mu nezavolali záchranku. Ředitel mi řekl, že jsem arogantní zmrd, pak to i zopakoval. Neudržel jsem se,“ říká otec žáka.

„Bohužel se mě to dotklo, takže jsem si ulevil tím, co je potom asi on. Následovala hlavička. Uznávám, že vinu neseme oba rovnou měrou. Já jsem si to měl pouze myslet, on se měl udržet,“ říká Lehner s tím, že o žádné šikaně ve škole neví.

Případ vyšetřují policisté pro podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví, ale zatím nikoho neobvinili.„Podezřelý je třiačtyřicetiletý muž. Zranění pětatřicetiletého ředitele školy si vyžádalo ošetření v nemocnici,“ řekla policejní mluvčí Dagmar Brožová. Otci za to hrozí až dva roky vězení.

 

Chybí předmět „rodiče“

Fyzický útok na pedagoga není ospravedlnitelný. Na druhou stranu zvládání komunikace s rozčileným rodičem k učitelské profesi patří. Ve vypjaté situaci je právě na učiteli coby profesionálovi udržet klid.

Odborníci je učí základní principy, jak diskusi zklidnit. „Říkám jim například, aby počítali s tím, že je rodič bude zrcadlit. Když budou mluvit klidně a pomalu, zpomalí ho. Když mu začnou nakládat, rodič se začne bránit a komunikace se vyostří. Nemůžou očekávat, že rodič bude objektivní, jde o jeho dítě,“ říká Miroslav Hřebecký z DUin, který kurzy komunikace pro učitele vede a sám má dlouholetou praxi jako učitel a ředitel školy.

Na to, že v jejich vzdělávání „předmět“ rodiče zásadně chybí, si stěžují sami učitelé. Například ve výzkumu Masarykovy univerzity začínající učitelé přiznali, že na rodiče nejsou připraveni.

Jenže základy potíží s rodiči možná leží mnohem hlouběji. Tak jako se podle závěrů PISA ve srovnání s kolegy z jiných zemí OECD v průměru mnohem méně věnují vytváření bezpečného klimatu ve škole, také nejsou často zvyklí kultivovat vztah rodiče a školy. Český rodič se zpravidla dostane do kontaktu se školou jen na třídních schůzkách, kde se stále ještě řeší přezůvky a nedostatek toaletního papíru.

V kontaktu s rodiči učitelům nepomáhá ani to, že si sami ve srovnání s učiteli z jiných zemí málo věří. Nevěří si, že dokážou své žáky přesvědčit o hodnotě školního vzdělávání nebo je motivovat k učení, upozorňují výsledky PISA. Jak mají pak přesvědčit jejich rodiče, že jsou lidmi na svém místě?

„Dovedete si představit, že rodič jen tak zničehonic vystartuje na učitele, kterého má jeho dítě rádo?“ poukazuje na další aspekt ve vztahu rodičů a učitelů lektor vzdělávacích kurzů pro učitele Robert Čapek.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/agresivita-zaci-skola-ucitele-rodice.A190123_084143_domaci_skr