Komentář nezávislého bezpečnostního experta a spolupracovníka asociace JUDr. Tomáše Koníčka:
Při čtení dnešního textu uveřejněného v MF DNES mne přeběhl mráz celým tělem. Tento příběh má však několik rovin, které spolu víceméně souvisejí. Vezmu je od toho nejhoršího.
1. Chlapec plánoval, jak pobodá své spolužáky
Je vidět, že tyto hrozby i v ČR jsou reálné. Když dítě vědomě plánuje ohrožení zdraví u svých spolužáků, je to otřesné. Důvodů je mnoho a v popisovaném článku byly velmi dobře nastíněny. Ano, děti byly doma, ztratily sociální kontakt, nemohly se řádně vyvíjet, včetně nemožnosti se nějak vhodně zaměstnat; kroužky, sport, apod.
2. Odpovědné orgány o tom věděly a nekonaly
Tato část je zřejmě nejostudnější pro přijmutí rázných opatření k zamezení recidivy. Cituji: „Škola psala o situaci úřadům, ty si však chlapce jen vzájemně přehazovaly“. Je to skandální, osobní neochota konkrétních úředníků, systémová chyba anebo něco jiného? Spustily již nadřízené složky kontrolní mechanismy? Nebo bude muset dojít ještě k něčemu závaznějšímu, než někdo zasáhne?
3. Přehlížení varovných signálů
V textu je dostatečně popsáno mnoho varovných signálů, který útočník vysílal. Ovšem s liknavostí v bodě 2 nikdo nic neřešil, kromě školy.
4. Lze tomuto incidentu vůbec zamezit?
Musíme si přiznat, že zcela nelze. Těžko budou moci být ve všech vchodech do škol zařízení, která ihned identifikuje zbraň. Musí nastoupit prevence, abychom mohli co nejvíce podobných příběhů eliminovat již v zárodku. Asociace bezpečná škola nabízí velmi kvalitní proškolení pro pedagogické pracovníky škol či školských zařízení, které obsahuje i sledování varovných signálů. Ovšem za podmínek, že odpovědné orgány dělají to, co mají v metodikách či pracovních postupech.
5. Závěr, co s tím:
– pracovní nasazení všech odpovědných úředníků
– chlapce si nelze vzájemně přehazovat a nekonat
– dodržovat doporučené bezpečnostní standardy
– velký důraz dávat na vyhodnocování a podchycování varovných signálů
– dětem navrátit zpřetrhané sociální kontakty a volnočasové aktivit
– vytáhnout je od počítačů na vzduch do přírody
– i nadále věřit naší Policii ČR, která i zde odvedla zcela profesionální zákrok
– věnovat se především prevenci kriminality
– využívat a dodržovat příslušné bezpečnostní standardy
– využívat širokého potenciálu Asociace bezpečná škola
– být všímavý a nezajímat se jen o sebe
Komentář bezpečnostního experta a psychologa Mgr. Tibor A. Brečka, MBA, LL.M.
Bohužel se v nedávné době stal incident, kde došlo k pobodání žáka žákem na jedné základní škole. Je předčasné konkrétně se vyjadřovat k takto čerstvé kauze bez hlubší znalosti incidentu. Nebudu tedy komentovat tuto konkrétní kauzu, ale pokusím se určité obecnější zamyšlení. Co však lze říci, ba je nutné říci, je zdůraznění tohoto fenoménu, tedy incidentů ve školách a školských zařízeních, jako takových. Podobný incident na obecnou populaci de facto vždy působí jako blesk z čistého nebe. Lidé jsou překvapeni, pobouření, možná i vystrašeni. Jak je to možné? Jak se to mohlo stát?
Naše vnímání světa je subjektivní a my sami do značné míry, ať už vědomě či nevědomě, rozhodujeme o tom, jak svět budeme vnímat, v jakém světě budeme a chceme žít. Podobné incident jsou, jako tento, nebezpečné, zvyšují míru subjektivního ohrožení, a tedy zároveň snižují uspokojení naší potřeby bezpečí a orientace a rozumění světu. Je těžké a nepříjemné nad nimi přemýšlet, přijmout jejich existenci, akceptovat je do našeho vidění světa. Narušují naše vnímání světa a my, nebo většina z nás, v takovém světě žít nechce. To vede k potlačení či vytěsnění těchto fenoménů. Stejně jako když sedáme do auta, nepřemýšlíme nad tím, že se můžeme stát účastníkem či obětí dopravní nehody. Stejně tak když uvažujeme o školství, nechce přemýšlet nad tím, co vše negativního se v tomto na prvním pohled malebném a „dětském“ prostředí může stát.
Bohužel realita je, jak vidíme, jiná. A je nutné přijmout i existenci fenoménů, které se nám nelíbí, které jsou nepříjemné. Protože jedině tehdy se na ně můžeme připravit, jedině tehdy jim můžeme předejít či alespoň zmírnit jejich dopady. Předstírání, že také jevy nejsou, že se „u nás nic takového nikdy nestane“, je krátkozraké, nefunkční a nebezpečné.
Proto je nutné vzít existenci těchto událostí na vědomí, reálně zhodnotit jejich pravděpodobnost a nebezpečnost a následně se na ně reálně a funkčně připravit. Jedině porozuměním daným fenoménům nám může pomoci je včas zaznamenat a eliminovat či minimalizovat.
Strategie pštrosa (strčím hlavu do písku) či ona dětská hra „já nevidím tebe, ty nevidíš mě“ opravdu nefunguje.
Komentář bezpečnostního experta a tvůrce metodik pro nastavení bezpečnosti ve školách Ing. Libora Sladkého
Ačkoliv je popsaný případ extrémní a výjimečný, učitelé varují, že agresivita dětí, které kvůli koronaviru nechodily do školy, obrovsky narostla. To je krátká citace z článku o situaci v Příbramské škole a jejich možných příčinách. Již v lednu jsme jako asociace na toto téma psaly články. Například v kontextu výstupů z ankety „Prevence agrese ve školách a školských zařízeních“
Cituji z lednového článku asociace: „Do škol se vrátí většina dětí po téměř roční absenci klasické školní docházky. V důsledku pandemie bude značná disproporce v potřebných vědomostech. Učitelé budou pracovat s dětmi, které měly k učení doma s rodiči různý přístup a různé možnosti. Budou se lišit vědomostně a také chováním. To všechno může mít negativní vliv na prostředí ve škole, a způsobit napětí mezi všemi zúčastněnými stranami. Nejenom ve vztahu žák – učitel, ale žel také rodič – učitel. Navíc žijeme v době, kdy nerespektování autorit (a tou by učitel měl pro děti a rodiče být), je nikoliv projevem morálního selhání, ale „hrdinství“. Ve světle těchto okolností se jeví jako velmi reálné riziko verbální či fyzické agrese od žáků, rodičů a nakonec i učitelů, kteří jsou ve velmi složité situaci.“
Dovolím si odkázat na anketu, která se zaměřila na nastavení základních bezpečnostních procedur školy a řízení bezpečnosti na základě řízeného procesu nebo pouhé intuice. Ukazuje značné mezery v nastavení bezpečnosti škol. Souhlasím s vyjádřením kolegů výše, že ve školách je potřeba systematicky, nikoliv nahodile nastavit vyšší úroveň bezpečnostního vnímání. Na to jednoznačně nestačí jeden vzdělávací seminář nebo nácvik před rokem či roky. Školy by měly procházet opakovaným a systematickým vzděláváním. Jedině tak mohou rizika obdobných situací efektivně snižovat.
Jsem místní šílenec, napsal dvanáctiletý chlapec. Poté pobodal spolužáka
Na stránkách serveru IDNES.CZ je další článek věnovaný případu agresivnímu chování žáka na základní škole v Jiráskových sadech v Příbrami, kde ve středu ráno došlo k pobodání nezletilého chlapce. Popsaný případ je extrémní a výjimečný, učitelé však varují, že agresivita dětí, které kvůli koronaviru nechodily do školy, obrovsky narostla. Je to jeden z největších dopadů koronavirové pandemie. Narušily se sociální vazby dětí, některé mají projevy agrese, jiné upadají do depresivních stavů.