Jiná měřítka na zajištění bezpečnosti ve své domácnosti a jiná ve školském prostředí. I to je mnohdy vidět při analýzách bezpečnosti školských zařízení. Do škol se přináší měřítka a jednání, které bychom ve své domácnosti nepřipustili.
Ve chvíli, kdy jsem jasným nositelem pravidel bezpečnosti (například ve svém domě nebo bytě), je pro mne řada postupů neakceptovatelná. Například děj popsaný v článku níže. Nikdy si neřeknu, že vynesení odpadkového koše zabere pouhých „pět“ minut a proto mohu nechat dveře do svého bytu otevřené dokořán. Protože za pět minut se nic nestane. Dokonce bych asi tento postup netoleroval ani u svých dětí nebo dalších členů rodiny. A ještě více bych netoleroval otevřené dveře, byť na pouhých „pět“ minut, kdybych věděl, že doma jsou děti. Ztratil bych pocit bezpečí své domácnosti.
Ve chvíli kdy se nacházím ve školské budově, jako by postup výše neplatil. Již necítím osobní odpovědnost za bezpečnost objektu a neztrácím pocit bezpečí, takže jdu vynést odpadkový koš, dveře nechávám otevřené, vyklínované atd., protože je to jenom na „pět“ minut.
Tento jednoduchý modelový příklad, nicméně z viděné praxe, ukazuje základní nedostatek ve zvýšení bezpečnosti školských zařízení. Nejsou to finance a technika, ale v prvé řadě osobní zainteresovanost a odpovědnost za stav bezpečí každého pracovníka ve škole.
Na tomto momentu často bezpečnost školy začíná a padá. Vedení školy stojí před nelehkou cestou každého svého kolegu a zaměstnance přesvědčit, že bezpečí je věcí každého jednotlivce. A to se žel zatím nedaří.
V uplynulém měsíci jsem byl v jedné velmi dobře nastavené střední škole jak režimem, tak technikou. Měl jsem pozdní odpoledne schůzku s ředitelem. Domluven byl vstup vchodem pro zásobování, kde si pro mne přijde jeden učitel. Nemusel. Vchod byl otevřen. Ne protože na mne čekali. Někdo si šel prostě „zakouřit“ a už neprovedl řádné zavření. Přemýšlím, zda by to udělal doma.
Více článek níže:
Zabezpečení škol někde pokulhává. Cizí lidé se snaží projít mezi děti
Už několik pokusů cizích osob o vniknutí do školy přes vchodové dveře zaznamenal ředitel Gymnázia a Střední odborné školy dr. Václava Šmejkala v Ústí nad Labem Michal Šidák. Většinou ale podle něj šlo o žáky jiných škol, kteří se snažili na gymnáziu setkat s někým známým. Jiní to vzali jinudy, třeba parta narkomanů do školy vnikla před časem oknem.
„Samozřejmě otázku bezpečnosti nepodceňujeme. Obě budovy se zamykají, mají vrátného a studenti i zaměstnanci jsou vybaveni kartou na čip. Vyloučit pohyb nezvaného návštěvníka sice nelze nikdy, ale snažíme se toto nebezpečí minimalizovat. Škola je zabezpečena podle všech možných právních předpisů,“ popsal Šidák.
O kamerách škola podle jeho slov uvažovala, ale vzhledem k ochraně osobních údajů je zatím zavrhla. „V posledních letech se do našich dvou objektů ale nikdo nepovolaný nedostal, pokud nepočítám narkomany, kteří i přes zabezpečovací systém rozbili okno a kradli, co jim přišlo do ruky,“ dodal ředitel školy.
Spolupráce s policií
„Peníze jsou určené našim příspěvkovým organizacím, jako jsou školy. Prostředky směřují do projektů, které řeší nějaký bezpečnostní problém. V rámci projektu spolupracujeme s Policií ČR. V předchozích dvou letech byli školeni ředitelé našich příspěvkových organizací, aby si uměli poradit v krizových situacích,“ popsal Klika.
Asociace bezpečná škola nabízí ucelený program vzdělávacích seminářů stejně jako bezpečnostní audity či analýzy škol, které konkrétně určí a přesně pojmenují hrozící rizika. „Zaměstnanci škol jsou pak často překvapeni, jaké varovné signály v objektu i mimo něj nevnímají. Důležité je také nejdříve připravit režimová opatření a na ně pak napasovat nákup a instalaci techniky k zabezpečení objektu. Stejně tak je důležité účinně kontrolovat a řídit pohyb lidí ve školní budově,“ upřesnil šéf asociace Sladký.
Tomáš Prchal